Každá maminka od té své, nebo od kamarádek, slyší, že nemá pokroky svého dítěte srovnávat s jinými. Jako individuální osobnosti se už rodíme, proto má každé dítě jinou potřebu, kdy chodit, lézt, stavět se či mluvit. A přesto se žádná z maminek srovnávání neubrání. Když má doma šampiona, který chce být už od narození ve všem prvním, je v pohodě. Ale když se její dítě nevyvíjí podle oficiálních tabulek, a ten sousedčin je „napřed“, může nastat zbytečný stres. Kdy by tedy dítě mělo začít lézt, samostatně sedět a udělat první kroky?
Na odpovědi jsme se zeptali odborníka, fyzioterapeutky Mgr. Markéty Brabačové, která v Elixír studiu vede lekce pro děti, zaměřené na správné pohybové návyky.
Každá fáze motorického vývoje dítěte navazuje na tu předchozí. Pokud jednu dítě vynechá, s největší pravděpodobností tu další, novou, nebude provádět kvalitně, protože na ni nebude připravené. Kvalita pohybu v daném věku rozhoduje o tom, zda je třeba začít s rehabilitací. Jako rodiče však musíme mít na paměti, že každé dítě je individualita a má své „slabé“ místo. Mírné odchylky od tabulek motorického vývoje ještě nemusejí znamenat vážnější problém.
A jak je to u jednostranných aktivit, jako je například otáčení?
U těchto aktivit je třeba počítat s tím, že každé dítě preferuje nejprve jednu stranu. Zhruba do 14 dnů by ale mělo být schopné provádět tuto aktivitu i na druhou stranu. Pokud to trvá déle, měli bychom zpozornět a začít dítě stimulovat na stranu opačnou. Tak zabráníme tomu, aby se asymetrie zafixovala a dále prohlubovala. Výraznější pohybový nesoulad může v pozdějším věku vést k vadnému držení těla.
Některé maminky říkají, že se jejich dítě nechce plazit…
Pokud se z druhého vzpřímení (z opory o natažené horní končetiny) dostane dítě na všechny čtyři a postupně se kvalitně rozleze, pak v zásadě nevadí, že plazení vynechalo. Z hlediska psychomotorického vývoje je plazení „slepá ulička“ a přechodná fáze. Stejné je to s kvalitou lezení, sedu, stoje a chůze kolem nábytku. Tyhle dovednosti se rozvíjejí společně od devátého měsíce věku dítěte. A nezáleží na tom, v jakém pořadí je dítě zvládne, ale na tom, jak kvalitně je provede.
Kdy je třeba vyhledat odbornou péči?
Poruchu motoriky by měl rozpoznat dětský lékař při pravidelných preventivních prohlídkách dítěte. Ten také podle závažnosti rozhodne, zda už je třeba odeslat dítě ke specialistovi, tedy většinou k neurologovi. Nebo zda jej poslat k fyzioterapeutovi, který s rodiči pracuje na zlepšení stavu dítě pomocí různých cvičení a režimových opatření. K nim patří třeba správná manipulace s dítětem nebo polohování.
Moje dítě ještě nesedí…
Sezení je jeden z milníků vývoje dítěte a rodiče se na něj těší. Ale je nutné připomenout, že dítě bychom neměli posazovat a nutit samostatně sedět dřív, než k tomu samo „dozraje“. Za samostatné sezení považujeme stav, kdy se dítě posadí (dostane se do sedu) samo, vlastními silami. Předčasné posazování v době, kdy na to svaly dítěte ani jeho koordinační schopnosti nejsou ještě připraveny, může narušit motorický vývoj a uškodit. Dítě, které se posadí samo, sedí zpravidla s napřímenými zády bez nutnosti korekce. Právě kulaté držení zad při sedu bývá jedním z důvodů k zahájení rehabilitace.
U dětí často vidíme sed mezi patami (tzv. W sed). Z toho je třeba děti vyvádět, protože tento sed je nevhodný zejména kvůli vnitřně rotačnímu postavení kyčelních kloubů. A spolu s oslabeným břišním svalstvem může v pozdějším věku vést k nevhodnému postavení pánve, nohám do „X“ a následně i ke vzniku podélného plochonoží.
A jak vyřešit vynechanou fázi lezení?
Lezení je aktivita velmi důležitá, především kvůli propojení práce horních a dolních končetin přes trupové svalstvo a také pro posílení svalů potřebných k pozdějšímu kvalitnímu vzpřímení. Lezení může váznout z mnoha důvodů a nejlépe v tomto směru poradí fyzioterapeut, který pro dítě vybere cvičení přímo na míru. To je většinou zaměřeno na posílení břišního svalstva a horních končetin a na propojení horní a dolní části trupu. Pomáhá k tomu například cvičení na boku nebo v šikmém sedu. Někdy stačí k rozlezení i pouhá změna režimových opatření, třeba zhrubění povrchu, po kterém dítě leze, či vytvoření hracího místečka uprostřed prostoru, z něhož odstraníme ohrádky, u který by se dítě mohlo postavit.
Samostatně chodit by děti měly začít zhruba do 15 měsíců, benevolentnější odborné zdroje udávají hranici 18 měsíců.
Chcete se dozvědět více? Chcete se svým dítětem správně pracovat? Pak si s ním přijďte zacvičit do Elixír studia na hodiny fyzioterapeutky Mgr. Markéty Brabačové. Cvičíme každé pondělí od 9.30 do 13.50 a lekce jsou rozděleny podle věku dětí. Více informací naleznete ZDE.
